Trasa: Dresden - Pirna - Děčín - Ústí nad Labem - Litoměřice - Roudnice n/L - Kralupy n/Vl. - Klecany (183 km)
Dlužno říci, že Zdeněk Barlok žíznil po téhle trase už dobře dva roky a pořád ne a ne se podařit, abychom se na tu nádhernou cestu podél Labe (a pak podél Vltavy) z Drážďan až domů vůbec vypravili.
Tak tentokrát k tomu doopravdy došlo. Jako obvykle, k dopravě kol jsme museli použít auto. Vlakem prostě osoby i kola současně z Prahy do Drážďan nedostanete, jedině že by bicykly cestovaly o den dříve nebo o den později než cyklisté.
V sobotu ráno jsme tedy stáli i s našimi stroji před majestátem znovuzrozeného chrámu Fraumariakirchen, jehož neodklizené trosky od dubna 1945 sloužily déle než padesát let jako válečné memento, zběžně jsme znovu přelétli očima Zwinger a ostatní klenoty téhle perly na Labi a pak jsme prostě šlápli do pedálů.
Pro úvod jsme si vybrali pravobřežní stezku do Pirny. No řekl bych, že jsme si užili dost dlažby a štěrku (Anička píchla už na 5. km!)ale zase tu byly pasáže cesty, které za to vyloženě stály - např. průjezd po terase letohrádku Pilnitz, nebo zatopená pískovna v Pratzschwitzu.
Asi je zbytečné zdůrazňovat, že ten nejkrásnější, ale opravdu nejkrásnější úsek cesty je za Pirnou, když vjedete do pískovcových skal Česko-Saského Švýcarska. Děčínem tahle poezie končí ale i dál to stojí za to. Pak kličkujete vlastně labským kaňonem skoro až do Litoměřic oboustranně sevřeni Českým středohořím.
No a pak se vám krajina nádherně otevře a až ku Praze si skotačíte jen volně, volňoučce, zvlněnou krajinou, kterou tiše a majestátně stráží Říp. Je ještě něco krásnějšího? Krom zadřeného ložiska v předním kole na 111. km?
