Silniční cyklistický závod "BIG RACE" Karlovy Vary - Unhošť (07.06.2008)

Přes sekretariát časopisu Zora pro zrakově postižené jsme obdrželi nabídku pořadatelů legendárního cyklistického závodu Karlovy Vary-Unhošť pana Mittelbacha a pana Samka, abychom se na tandemech také zúčastnili. Byla to pro nás pocta, v tak dobré cyklistické společnosti jsme se ještě neocitli. Trať 100 km nepředstavovala větší problém, horší bylo spíš to, že už na startu bylo zjevné, že startovní pole tvoří téměř výlučně "chrti".

Vyráželi jsme dvě tandemové posádky s nevidomým spolujezdcem - já s Mirkem Košťálem a Pepa Rachůnek s Káčou Matyskovou. Třetí posádka Jirka Šmolka a Míša Herskovič jako tradičně nedorazila, protože jako na potvoru opět neměli na čem jet. Kromě nás se na startu objevily další tři tandemy. Velmi sympatická byla manželská dvojice Tomáš a Katka Drbohlavových, s kterými jsme strávili v autobuse přesun z Unhoště do Karlových Varů, a která taky kategorii tandemů vyhrála.

Atmosféra těsně před startem byla opravdu jako na Tour de France - televizní kamery, barevné trikoty, v nich navlečení svalnatci s objemem stehenních svalů jako Žižkův dub, nablýskané stroje s tvary a z materiálů třetího tisíciletí. Přesto jsme nepropadli pocitům, že se mezi tuhle partu se strojem, který před 21 lety svařili soudruzi v NDR, jaksi nehodíme. Dost jsme si věřili, máme v letošní sezóně s Mirkem po výpravě do Itálie celkem slušnou souhru.

Už od startu jsem si přikazoval, že se nesmíme nechat strhnout bezhlavým tempem pelotonu, nebo nedojedeme. Pepa s Káčou ovšem začali tempařit a začali se nám vzdalovat. Vcelku jsem se nespletl, když jsem předpokládal, že je s pravidelnou pohodovou rytmikou po několika kilometrech dotáhneme. Dál už se nám dívali jenom na záda. Na první občerstvovačce na 25 km jsme na ně na Mirkovo naléhání ještě počkali, pak už jsme je ale nadobro ztratili z dohledu. Šedesátý kilometr je pak definitivně psychicky zlomil.

Trať byla pohodová, gumy si zpívaly, krajina ubíhala. Naštěstí nebylo vedro, foukal ale celou dobu protivítr téměř čelně. Psychickou krizi jsme si odbyli po posledním brutálním stoupání z Krušovic na 70. kilometru. Tady si Mirek Košťál vyvzpomněl, že ho vlastně bolí nohy a zadek a ruce a vůbec všechno, a že se dál ani nehne. Trochu jsem ho musel konejšit jako miminko, nakonec mu náladu spravilo cigáro.

Na zbytku trati jsem si pak dovolil i trochu zabrat do pedálů. Zbývajících 30 kilometrů už byla hračka, nebylo nutné jet opatrně a na jistotu. Celkem jsem si to i užil, trošku přemlouvat jsem se musel až v samotné cílové rovince. A že jsme dojeli víc než dvě hodiny po vítězi, když už byly rozdané medaile? To mě netrápí. S "chrty" se neměřím a stokilometrovou trať závodu jsme pokořili s přehledem. Pane Mittelbachu, pane Samko, děkujeme za pozvání, dáme si to za rok znovu!


















Fotogalerie na domovských stránkách "BIG RACE" + výsledková listina Zpráva o účasti v závodu na stránkách vítězné tandemové posádky - Tomáše a Katky Drbohlavových ( foto + výškový profil trati + reportáž ČT4 sport)